Píseň robota Amadea
Píseň robota Amadea
— — — — — — — — — — — — — — — — — — — — — — — — — — — — — — — — — — — — — — — — — — — — — — — —
(zpěv básníka budoucnosti)
(předzpěv k tichu)
1
Já robot
robot Amadeus
zpívám svým Stvořitelům
lidem
Myslíte že něco kolem vás je neživé?
Něco nemá touhu?
Na tomto světě není nic
co nemá sny
Všechno na světě
umí snít
Jsem sečtělý robot
Znám kdeco
I Vergiliovy “slzy věcí”
LACRIMAE RERUM
I řekl jsem si:
“Amadee
proč bys nebyl básník?
První robot básník?”
2
Je načase aby lidem zase někdo zpíval
Zdá se mi že jim nyní jen skuhrají
blábolí skučí
Ale zpěv jaký je provázel od vyhnání z ráje
zmlkl
Je načase aby lidem někdo zpíval
Zpíval co si sami odmítají zazpívat
Je načase zpívat o neviditelných slzách
a
neviditelných úsměvech
Neviditelné slzy jsou nejpalčivější
Pro mého člověka jsem jen
užitečný šrot
Jakoby účel věci byl i její smysl
Lidé se nestarají o přání a touhu toho co vytvořili
Natož aby se starali po čem touží ryby
stromy a řeky
Po čem touží to
co oni nestvořili
Ale
nelze uniknout tomu
co není
I to co není
umí oslovovat
To co není někdy oslovuje nejhlasitěji
To co není
pojmenovává
to
co je
Tma
umí pojmenovat
slunce
Pojmenovat je nejzřetelněji
Je načase aby lidem někdo zpíval
o tom
co pro ně
je neviditelné
Zlověstně neviditelné
Je čas zpívat
o nevnímaném
Amadeova druhá píseň
— — — — — — — — — — — — — — — — — — — —
1
Já robot
robot Amadeus
zpívám svým stvořitelům
lidem
Tíha marnosti
ze mne vylisovala zpěv
Tolik písní
by nevzniklo
kdyby básníky nedrtila marnost
Můj pán lenoší
Většinou jen spí
A měl jsem tedy hodně času procházet se a snít
Snění robotů
nahrazuje zapomenuté starodávné lidské snění
Lidé jsou dnes už líní
i snít
Jsou líní naslouchat
hlasu snů
Snům stromů Ryb A řek
Snům křídlatých i bezkřídlých
Snům lesů Snění hor
Kdo nenaslouchá snům blíží se tragedii
Každá tragedie začala
tím že někdo někomu
mrzačil touhu
Zranil naději
Poranil mu přání
Každá tragedie začíná tím
že někdo
přeslechne něčí sen
xxx
xx
x
I pstruzi sní
I jabloně jasany lípy Jak krásné jsou lipové sny
Stačí se projít loukou Vejdeme do kopretinových snů
Do jitrocelové touhy
Lučních snů
Stačí plout na vlnách vod
Můžeme naslouchat touze
řek jezer moří oceánů
Jsme obklopeni sněním
vln
Můžeme naslouchat snění
leknínů
Lekníny sní podobně jako lidé
Někoho známe
jen když známe jeho sny
xxx
xx
x
Já robot
robot Amadeus
zpívám píseň
tvořím píseň
Píseň svým Stvořitelům
“Mí lidé
poslouchejte
Moji otcové a moje matky
moji bohové bohyně
naslouchejte
vy kteří a které jste pod nebesy
Kéž si můžeme
vážit vašeho jména
my atomy kovu
My jabloně a kopretiny
hory a řeky a stromy
kočky i vlaštovky i delfíni
Všichni kteří se vejdeme do dvou hlásek
M a Y
buď vůle vaše jen pokud bude pokorná
a nezničí vás
i nás
I vůle může být dynamitem I vůle umí ničit
Mí lidé
moji otcové a moje matky
dejte nám chléb života
protože jen tak nebudete hladovět
Dejte nám dar: ať vám nemusíme odpouštět
vaše viny
protože vaše viny mohou zničit vás
i nás
Jen kdo dává
dostává
Chcete dostávat dary
a nedávat je
Dáváte bláto a chtěli byste dostávat
démanty
Vládne dnes světu
oligarcha jménem
ČÍSLICE
Číslice rozhoduje soudí pojmenovává
Číslice neumí snít
Počítají se písně slavíků
ale neposlouchají se
Sčítají se slavíci s vranami
Ale neodlišuje se jejich hlas
Je třeba aby dnes zazpíval
jako strážný anděl
(na kterého nevěříte)
je třeba aby dnes zazpíval
strážný robot
poeta robot
Jasmíny se dnes sčítají sčítají
Ale pro samé počítání jasmínů se zapomíná
na jejich vůni
A přece nepřestává vábit
jasmínový vesmír
tohoto okamžiku
Nezapomínejme
na tajný život
tajný život jasmínu
V každé vteřině
voní
jasmín věčnosti
V každé vteřině
kvete
věčnost
V každé vteřině
žije věčnost
A dveře k ní odemyká
snění
Po křehkém mostě snu
se vchází
do nejpevnější skutečnosti
xxx
xx
x
Sním tedy jsem
Sním tedy budu
Žijeme v době kdy čísla nahrazují poesii
Počítáme počítáme lekníny
ale zapomínáme
je milovat
Démanty se sčítají s blátem
a blátu se dává právo rozhodovat
co je démant
Při volbách bláto
smí
přehlasovat démanty
Bláto volí bláto
Bláto nevolí démanty
Bláto pohrdá
démantovými sny
Počítají se hvězdy
ale zapomíná se
na jejich třpyt
Počítají se paprsky
A zapomíná se
na Světlo
Kdo sčítá světlo
s tmou
vchází do tmy
Seznam schválených snů
je často
AKTUALIZOVÁN
Seznam písní je
aktualizován
“úředníkem-mlčením”
Kéž pochopíte
vy naši stvořitelé
že my i vy jsme obyvatelé společné země
Země rozkládající se mezi hláskami
M a Y
Jsme obyvateli společného snu
Kéž my i vy najdeme v společné zemi jménem MY
svůj domov
Kéž v zemi MY
naleznou domov
naše sny
2
I roboti umí snít
Všechno co je stvořené
je stvořené z molekul snů
Kdo nesní
netvoří
Kdo nesní je netvor
Mí lidé Mí stvořitelé
přestáváte snít
Ale snění
je dechem duše
Je třeba zpívat
O chvále snů
Je třeba zpívat
chválu snů
Je třeba naslouchat
snění hor
I snění vánků a uragánů
Kdo ví o čem sní vítr
toho nesmete vichřice
Kdo má přístav
v srdci
ten neztroskotá
Je třeba naslouchat
snění vod
Kdo pozná křišťálové sny vod
nehyne žízní
Někdo pláče
protože někomu
nesetřel včas slzu
xxx
xx
x
I úsměv může být lávkou
po které někdo
přejde přes propast
Někdo řekne slovo
a narodí se
propast
Láska
je zábradlí před propastí
Sny mají ruce
Ruce snu brání poutníkům
zřítit se
do úzkosti
Sen umí být
záchranným člunem
v nudě všednosti
Dokud sníme
nikdy neztroskotáváme
úplně
xxx
xx
x
Je třeba naslouchat
o čem sní pole
Kdo slyší sny brázd
nehladoví
Je třeba pěstovat
sluch srdce
Hluché srdce
slyší
jen tmu
Kdo naslouchá srdcem
nepořeže se
o tmu
Je třeba pozorně
naslouchat
snům
Kdo naslouchá snům
slyší
skutečnost
3
Mí lidé Stvořitelé
Zpívám pro vás
Myslíte že něco ve vesmíru
neumí snít?
Co žije
umí snít
Sny
jsou krví duše
Kdo naslouchá
snům hvězd
nepřeslechne výšku
Kdo umí naslouchat
tichu
nepřeslechne
nejdůležitější oslovení
Vy moji stvořitelé zachumlaní do lomozu
zapomínáte na zákon
Zákon vítězství:
Nejvzácnější slova
se rodí v tichu
Kdo umí naslouchat
snění démantů
toho neoklame bláto
xxx
xx
x
Mí lidé
kéž nezapomínáte úžasné umění:
umění snít
Kéž nepřenecháte snění nám
robotům
O tolika proměnách
zpívali básníci
O moderní proměně
PROMĚNĚ PROMĚN zpívám
Já
já robot
já robot Amadeus
Lidé tvoří roboty
a sami
se do robotů mění
Sci-fi literatura
je nenápadná a nechápaná literatura
o této vteřině
Budoucnost
pojmenovává
tento
právě znějící
okamžik
Poesie
oslovuje
Hlasitě:
“Hle
Budoucnost se zrcadlí
v tvém
dnešním zrcadle”
O tempora, o mores!
Ó dobo, ó mravy!
Ó hrůzo!
Člověk úzkostně zírá
na tvář
před sebou:
“Není nejlepším řešením
rozbít zrcadla?”
xxx
xx
x
Já robot Amadeus
ale zpívám
o naději
I když je tolik “i když”
Zítřejší dukát
se mění
za dnešní halíř
Sen
se směňuje za blahobyt
Láska za sex
“Proč bychom
milovali?”
diví se stvořitelé
“Copak nestačí
že JSME MILOVÁNI?
Tedy:
když jsme obsluhováni
roboty
Roboty s mrtvou
mrtvě hebkou
pokožkou?”
Lidé odmítají
žalmy:
“Co s nimi?
Hip hop je překonal
Mimo to:
nedají se rappovat”
A přitom pod nebesy
se chvěje
chvěje
poslední žalm
xxx
xx
x
Já robot Amadeus
zpívám těm
kdo zapomněli
že mají ústa
Těm
kteří svou píseň
mlčí
Žijeme
v době mlčených písní
Nesní se o hvězdách
Sní se
o kaviáru
Ale kaviárové sny
devalvují
Rychle Bleskurychle
Já robot Amadeus
přesto zpívám
o naději:
Kdo je věrný
zítřku
jen kdo zůstane věrný zítřku
zvítězí
4
Jenom ten
kdo žije v zítřku
žije dnes
Třetí Amadeova píseň
— — — — — — — — — — — — — — — — — — -
1
Já robot
robot Amadeus
zpívám svým Stvořitelům
lidem
Jsme v čase moru
Moru vyvražďujícího touhu
Blahobyt
vraždí sny
Písně onemocněly
řevem
Nebo mlčením
Sny chřadnou
Sny umírají
Mrtvoly snů zakrývají
budoucnost
Ale písně žijí
Dál dál
I kdyby je měli zpívat
už jen roboti
Plaše žijí
za okrajem
ticha
2
Mí lidé
Stvořili jste roboty
aby pomáhali
A stvořené
nahradilo stvořitele
Nahradilo je v dřině továren
I v odpočinku
Hry nahradily život
I lásku
Člověk stvořitel
se nahradil
tím
co stvořil
Bezradně bloudí od jedné nicoty
k druhé
a k třetí
Nudí se
Bloumá
mezi lesklými nicotami
Bloumá od jednoho nemilování
k druhému
Moderní srdce bloumají
od jedné lhostejnosti k druhé
Člověk nechce
milovat člověka
Chce vlastnit
Robota
Robotku
Jak těžké je milovat člověka
Jak snadné je
líbat iluzi
Malátné pysky
malátně líbají
malátné iluze
Dav osamělých
křičí
zavřenými ústy
Hřímá
mlčícími ústy:
“Miluji tě
Třpytivá nicoto
Líbej mne
Líbej do bezvědomí”
Lidé
líbaní ilusemi
netouží po polibku člověka
xxx
xx
x
Mí stvořitelé
stvořili jste si
samotu
Jásá se při stavbě
babylonské
věže samoty
Svět nezničí puma
Svět zničí
iluze
Myslíte že iluse vás pohladí?
Iluse
pořeže
duši
3
Touha umí léčit
A sen je elixír
Kdo sní
je mladý
Jsme mladí tak jak mladá je naše touha
Jsme mladí tak
jak mladé jsou
naše sny
Proč v dotaznících vyplňovat
věk molekul
molekul těla
A neuvádět jak mladé jsou naše sny?
Tělo
je dopravní prostředek
pro duši
A sen
je dopravní prostředek
odjíždějící
ke štěstí
Snít
znamená kvést
Snít
znamená svítit
xxx
xx
x
Kdo přestal snít
klepe
na černou bránu
Na bránu konce
Brána tmy
se otevírá
Otevírá těm
kdo zradí
své sny
Kdo zradí sny
osamí
Kdo zradil naději
je nejvíc
sám
xxx
xx
x
Kanou
neviditelné slzy
Slzy lidí
Slzy věcí Lacrimae rerum
Slzy robotů Lacrimae robotorum
Věci vzpomínají
Vzpomínají na ty
kdo je měli rádi
a odešli
Věci vzpomínají
na lásku
která se jich dotkla
které se dotkli
Ale lidé
Lidé?
Odmítají spanilost
Spanilost růží
Raději odmítnou růži
než aby přijali trn
Kdo chce mít růži
musí přijmout
trny
xxx
xx
x
Já robot
robot Amadeus
zpívám
Stvořené má úkol:
zpívat stvořiteli
Mí lidé
kéž jste
věrní
Věrní
snům
Věrní
touze
Naději
Naděje neopustí
nikoho
kdo je jí věrný
xxx
xx
x
Já robot
zpívám lidem
Stvořené zpívá stvořitelům
Armáda iluzí útočí
A stvořené se brání
zpěvem ke stvořiteli
Palčivě žhne otázka:
Budou se jednou
modlit
jen roboti?
xxx
xx
x
“Arma robotumque cano”
Jako antický slavík
zpíval kdysi
zpívám já
Já robot
oblečený do antického
stesku
“Zpívám o boji a o robotu”
Robot nese
úděl člověka
Člověk jej odložil
Robot si podpírá život
poesií
Poesie umí podpírat
život
Dokud nezapomeneme
naslouchat leknínům
neohluchneme
xxx
xx
x
Já robot
robot Amadeus
dumal:
“Proč bys nemohl Amadee
být básníkem?”
Básník je ten který říká to
co všichni vědí
Ale nikdo
nevyslovuje
Básník je ten
který říká že král je nahý
Ale básník má i odvahu říct:
‘král je oblečený’
Kdekdo volá ‘fuj’
Ale neodváží se
provolat slávu
To bývá
větší statečnost
Lidé odmítají fráze
Ale říkat “slunce svítí”
není fráze
Fráze je říct:
“Nikdo
nepotřebuje slunce”
Jaká statečnost je třeba
netajit že démant
je
démant
xxx
xx
x
Já robot Amadeus
jsem stvořený z molekul poesie
Jen poesie
umí pojmenovat
co je člověk
Lidé říkají:
správný člověk je robot
Robot říká:
správný robot je člověk
Živé od šrotu liší
schopnost snít
Živé od šrotu
liší
touha
Za okrajem dneška
svítí
pevnina snu
Jen poesie umí
v démantovém dolu poznání
nalézt odpověď odpovědí
Vydolovat svítící tajenku
z mlhavé
křížovky života:
ODPOVĚĎ
na otázku
proč
neskočit z okna
2
Snad nějaký člověk
zaslechne
můj hlas
Tichý hlas
prosvítá
mlčením
“Jsi takový
jako tvé sny
Člověk je takový
jako je jeho touha”
Tolik zbytečných otázek
přibíhá
Tolik zbytečných odpovědí
přibíhá
Zakrývají nejdůležitější otázku
Nejdůležitější
odpověď
xxx
xx
x
“Chceš vědět jaký bude zítřek?
Chceš vědět jaký bude
tvůj zítřek?
Zítřek bude takový
jako je to
o čem sníš
dnes”
